Mám zdravé dítě
Mám krásné zdravé dítě. Holčička je to. Krásná žákyně čtvrté třídy. Chodí bo státní základní školy běžného typu. Náklady na její vzdělávání se odvíjí od toho, jak veliký "nadstandart" jí chceme zaplatit - jestli bude mít obyčejné papučky nebo jí koupíme speciální Barbie colection "šůsky", jak drahé jsme ochotní koupit jí pastelky, jak hodně módní jí koupíme nebo nekoupíme aktovku. Pravda - někdy je to s tím dítětem tvrdý boj. Jinak máme takové ty standardní náklady - obědy, družina, škola v přírodě. Moje kamarádka má krásné postižené dítě. Kluk je to. Krásný desítiletý žák druhé třídy s těžkým zdravotním handicapem. Náklady na jeho vzdělávání se odvíjí od toho, jak veliký "nadstandart" mu chtějí zaplatit - botky, pastelky a tak PLUS náklady na nákup služeb osobní asistence, která kluka ve škole posadí na záchod - měsíčně 3.800,-Kč. Kamarádka se svým manželem platí ochotně, jsou rádi, že jim kluka do školy vzali. Ale je to s těmi penězi tvrdý boj.
A jak jsme na tom my dvě matky. Nejdřív já. Ráno se moje holčička umyje, vyčistí si zuby, oblékne se, nasnídá se (na přípravě snídaně se podílí), vezme tašku na záda - já jí dám pusinku "na cestu" a ona odchází do školy. Já sednu do auta a jedu do práce. Po práci přijedu domů, moje holčička už je ze školy také doma - je veliká a chodí domů sama. Většinou už má napsané úkoly, já je jen zkontroluji. Moje holčička si pak kreslí nebo jde do kroužků nebo za kamarádkami. A já mám klid na domácí práce. Moje kamarádka je ráno vzbuzena voláním svého chlapečka - probudil se a chce se vyčůrat. Vyskočí z postele jako srna, utíká do dětského pokoje, popadne kluka do náručí a utíká s ním na záchod. Pak mu hned pomůže s hygienou a s oblékání. Posadí jej do "arisky" a kluše se sama umýt a obléci. Cestou staví vodu na čaj. S jednou nohou v nohavici džín maže chleba k snídani a vede rozhovor se svým chlapečkem. Postaví na stůl snídani pro chlapečka a doobléká se. Přendá svého chlapečka do vozíku, hodí na rameno klukovu i svoji tašku, do jedné ruky popadne chleba a uhání k autu - cestou ten chleba snad sní. U auta je to martirium - otevře zadní dvířka auta, sundá kluka z vozíku a posadí jej do auta do autusedačky, složí vozík a uloží jej do kufru. Veze svého chlapečka do školy. U školy vystoupí z auta, vyndá vozík z kufru a rozloží jej, přendá chlapečka z autosedačky na vozík. Veze jej do školy a do třídy, předádá jej osobní asistentce. Jede rychle domů, uklidí nepořádek od snídaně, uvaří si kávu, utíká do obchodu, vaří. Je čas jet pro chlapečka do školy. Opakují se procedury spojené s naložením a vyložením dítěte do auta a z auta. Doma svému chlapečkovi podá oběd. Společně se věnují přípravě na další školní den. Jdou spolu na vycházku, ale jen krátce, protože musí denně cvičit rehabilitační cvičení. Pak vypije studenou kávu od rána a umyje nádobí.
Peníze jsou podstatná složka života. Jak na tom jsme? Já i můj manžel pracujeme.Vydání máme řekněme běžná - jídlo, oblečení a obutí, kultura.... Nemáme příjmy kdovíjaké, ale držíme "dobrý průměr". Manžel mojí kamarádky pracuje. Nemá příjem kdovíjaký, takový "dobrý průměr". Moje kamarádka by ráda pracovala. Ale nikde ji nechtějí zaměstnat. Ono je to těžké. Mohla by být v práci tak od půl deváté do dvanácti hodin. Nebo jinak - mohla by být v práci kdy by si vzpoměla. ale pak by zaplatila tolik peněz za službu osobní asistence pro svého chlapečka, že by se z toho opotila - hodina této služby stojí průměrně 60,- Kč. V rodině mé kamarádky je ještě jeden příjem - chlapeček má přiznaný stupeň závislosti III., tedy má z toho plynoucí příjem 9.000,-Kč měsíčně. Měl by si za tyto peníze "nakoupit péči" - osobního asistenta, speciální botky, odvoz do a ze školy, a podobně. Rodina má běžná vydání - jídlo, oblečení, obutí, PLUS osobní asistenci do školy a dovážení autem do a ze školy, .... ještě že nemají čas na kulturu, ono by jim na ni už nejspíš nezbylo.
Paradox na závěr. Chlapeček dostává každý měsíc příspěvek na péči ve výši 9.000,- Kč. Jedna hodina osobní asistence stojí průměrně 60,-Kč. Počítejme. Den má 24 hodin, 8 hodin chlapec spí (ale někdo by v tom bytě měl být k ruce, kdyby potřeboval v noci čurat, udělalo se mu špatně nebo prostě jenom kdyby mu spadla peřina na zem) a 4 hodiny je ve škole -zbývá 12 hodin. 12 x 60 = 720,-Kč. Týden má pět pracovních dnů - 5 x 720 = 3600,- Kč. Dva dny víkendu - to je dvakrát plných šestnáct hodin po šedesáti korunách: 2 x16 ´32, 32 x 60 = 1920,-Kč. Jeden týden "služeb" přijde našeho malého kamaráda na 5.520,- Kč. A připočtěme ješte adekvátní část poplatku za asistenta do školy: 5.520 + 950 = 6.470,-Kč - to jsou hypotetické náklady našeho malého kamaráda na osobní asistenci na jeden týden. Chudák kluk! Vidíte? Má na služby tak na jeden a půl týdne! Co jen s ním po zbytek měsíce bude? Že je to celé nesmysl? No to víte, že je! Ono se spoléhá na to, že maminka bude dobrovolně a nezištně s láskou a úsměvem o dítě plně pečovat do roztrhání těla. Že zapomene na soukromí, na koníčky, na celou sebe samu a bude dvacetčtyři hodin denně plně zastávat práci osobního asistenta svého dítěte. A to hlavně proto, aby jejímu dítěti zbyly peníze na nesmyslné poplatky spojené s dobou trávenou ve škole.
